Ráda bych se také s Vámi chtěla podělit o ten nádherný příběh (který jsme prožili oba společně) – o to, že můj manžel Staňa měl v sobotu u nás na Pálavě obrovský rybářský úspěch a my všichni z toho velikou radost a zážitek.
Byl to krásný slunečný den, sobota 26. října 2024. Oba jsme měli od rána nahozené rybářské „pruty“ (udice) a toužili jsme konečně ulovit (za prosby k Svatému Petrovi a Vodě) nádhernou „nadmírovou ušlechtilou rybu“. Manžel měl neustále záběry a nestačil „sekat“ jednoho malého kapříka za druhým. Zato já – ani potah…..
Až odpoledne se manželovi vyloudil úsměv na tváři – měl záběr s „pořádným hrčákem“! Najednou se mu tento „hrčák“ podařilo utišit – a nemohl s prutem hnout. Mysleli jsme si, že ryba zajela do nějakého roští, že „visí“, a že je konec….. Za chvilku se „vlas“ na udici začal pomalu odmotávat. Udice byla ohnutá skoro až k zemi. Celý tento rybářský zážitek s velkým zaujetím sledoval značný počet rybářů i kolemjdoucích turistů. Všichni jsme si mysleli, že to bude „obrovský kapr“, než jsme uviděli u břehu jeho obrovskou hlavu….. !!! SUMEC !!! ….. zazněly výkřiky ze všech stran. Manžel byl celý „bezsebe“ a jen šeptal – jenom ať se neutrhne…..
Já jsem celou dobu čekala na schodech s naším malým „podběrákem“, abych mu rybu mohla podebrat a vytáhnout z vody ven. Manžel na mě volal několikrát, ať podběrák položím – nebo bude smůla a nebude žádná ryba!! Tak jsem neochotně podběrák položila – ale až když jsem uviděla tu obrovskou hlavu. V duchu jsem si ale říkala, že si musíme co nejdřív koupit nějaký pořádný, na velkou rybu. Soused – rybář Martin měl na tváři úsměv, když mě viděl s tím naším „podběráčkem“ a tu obrovskou hlavu.
…..Na břeh (na schody) manželovi sumce pomohl vytáhnout právě tento Martin – s tímto zkušený rybář soused. Vykasal si rukávy a sumcovi vrazil holou ruku do tlamy, uchopil ho zespodu za čelist a vytáhl ho na břeh – na schody a dál ho s manželem ponášeli až nahoru na trávu. Já jsem zase ponášela „vítězný prut, udici“ za nimi. Pak si manžel oddychl a my ostatní s ním, že to všechno dobře dopadlo.
SUMEC měřil 135 cm a vážil 21 kg. Manžel s ním „zápasil“, za fandění širokého obecenstva, asi 20 minut.
…..Ještě jsem zapomněla na takovou důležitou maličkost – skutečnost – a to, že jsme oba vůbec neměli na udicích na háčcích nástrahy na dravce, ale jen „kuličky“ na kapry.
Manžel zasunul sumce do sudu a ponořil do jezera. Následující den nám ho Martin pomohl stáhout z kůže. Při kuchání sumce jsem v žaludku našla 2 ryby. Z jedné menší zbyla už jen kostra a druhá větší byla skoro celá – byl to kapřík, na kterého sumec zaútočil a tím se chytil na háček, manželem nastražený na toho kapříka.
Večer jsme s manželem u nás u jezera na „chaloupce“ sousedům uspořádali takovou menší oslavu, při které jsme jim s manželem zahráli a zazpívali naše oblíbené folkové a kántry písničky. Všichni se u hudby a zpěvu pobavili a někteří si i zatančili. Bylo to moc fajn ukončení tak úspěšného rybářského dne mého manžela.
Já jsem další den doma pokračovala v jeho několikahodinovém zpracování (filetování). Tento obrovský rybářský úspěch a zážitek byl pro nás výbornou odměnou, na které jsme si pochutnali nejenom my, ale i naše rodina a hudební přátelé.
